 |
V sérii minirozhovorů s lidmi, kteří jsou spjati se ŠkodaAuto Vysokou školou, pokračujeme s absolventem Ing. Štěpánem Lacinou, který u nás studoval v letech 2003 až 2009. |
|
Štěpáne, jaký obor jsi u nás vystudoval? V bakalářském stupni Podnikovou ekonomiku a management obchodu a v magisterském stupni Globální podnikání a marketing. Je ale fakt, že celý obor má návaznost na automobilový průmysl, takže název není ani tak moc důležitý. Důležitá je skutečnost, co se za tím oborem skrývá, co člověku dá a jak ho připraví na jeho budoucí povolání v praktickém životě. V rámci svého bakalářského studia jsi absolvoval i povinnou praxi. Kde jsi ji vykonal? To byl jeden z důvodů, proč jsem na ŠAVŠ vůbec šel. Zaujalo mě, že studenti mají možnost vyjet na zahraniční praxi. Já sám jsem byl v Bentley v Anglii. Zde jsem měl možnost pracovat pět a půl měsíce v oddělení poprodejních služeb pro Velkou Británii. Byla to obrovská zkušenost – kulturní, lidská, jazyková i profesní. Většina vysokých škol u nás není schopna propojit teorii s praxí. Věnovat se pouze vědě je sice krásná věc a určitě také užitečná, ale pro člověka, který chce pokračovat v praxi ve firmě, jako je třeba Škoda Auto, je praxe nezbytná. To, co se člověk naučí, má umět brzy aplikovat. Ty jsi po bakalářském studiu pokračoval v magisterském. Mnoho studentů se však s bakalářem uspokojí. Co tě motivovalo jít dál? Bakalář určitě mnoha lidem stačí a mně by také asi stačil. Mám však rodinné zázemí, které mě vedlo k tomu, abych měl studium kompletní. Kromě toho mě to moc bavilo a chci studovat i dál. Chtěl bych si dodělat doktorát. Z tohoto pohledu pro mě studium není něco, co bych musel udělat, abych pokročil dál. Studium mě rozvíjí a já to beru jako pozitivní věc. Po třech a půl letech skončit by byla škoda.
|
|
Po úspěšném ukončení studia jsi začal pracovat. Kde Tě můžeme potkat? Nyní pracuji ve ŠkodaAuto jako koordinátor interní komunikace. Jsem rád, že jsem dostal možnost pracovat v oblasti Řízení lidských zdrojů a věnovat se tomuto oboru, který je pro Škoda Auto celkem klíčový a myslím si, že na něj bude kladen čím dál větší důraz. V minulosti jsem působil jeden rok jako specialista veletrhů a výstav, kde jsem měl na starosti region Asie, Rusko a Blízký východ. To byla také zajímavá zkušenost, zejména kulturní.
|
|
|
Ty jsi jeden z pamětníků, který může srovnat 6. ZŠ a zázemí v prostorách Na Karmeli. Můžeš to nějak srovnat pro ty, kteří již 6. ZŠ nepamatují? To je velmi jednoduché – už se nemusíme prát s malými dětmi o poslední bagetu v automatu (smích), což je relativně výhoda! Je fakt, že na „šestce“ jsme k sobě měli možná o trochu blíž. Škola v té době byla mnohem menší, měla méně studentů, méně profesorů a mé vzpomínky na tuto dobu jsou krásné. Ještě před 6. ZŠ jsme byli v budově V10 v závodě. Já tedy mohu srovnat všechny tři budovy, kde jsme sídlili. Na V10 jsme strávili asi půl roku, pak nás přestěhovali na 6. ZŠ a poté Na Karmel. Avšak co se týká reprezentativnosti, techniky, zázemí – to je absolutně nesrovnatelné s tím, kde jsme byli dříve. Vzpomínám si například na první ročník - když jsme chtěli dělat nějakou prezentaci, museli jsme si vše složitě tisknout na folie, které jsme si kupovali po pětikorunách. V té době projektory ještě nebyly dostupné a kromě meotaru nebylo na co promítat. To je věc, kterou si těžko nějaký student dovede představit. Dnes si každý přinese flash-disk, zasune jej do školního laptopu a pustí prezentaci na plátno. Nevím, jestli by se s tím dokázali dnešní studenti nějak vypořádat.
Když vzpomínáš na svá studentská léta, které okamžiky se Ti zapsaly nejvíce do paměti? Na co rád vzpomínáš? Toho je strašně moc. Strávil jsem tady pět a půl roku mezi devatenáctým a čtyřiadvacátým rokem svého života. Byli jsme homogenní skupina studentů, která se moc neměnila. Někteří postupem času odpadli, ale to zdravé jádro zůstalo. I co se týká učitelů, jsou to lidi, kteří nás vedli od začátku do konce. Já nechci jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl. Avšak tito lidé na škole stále jsou, má to obrovskou kontinuitu a návaznost. Když jsem nastoupil, tak se mi strašně líbilo, že student se nerovná číslu. Škola fungovala a funguje na základě spolupráce a lidského přístupu. Znám případ studenta, u kterého se vyskytl závažný soukromý problém, a vypadalo to, že bude muset skončit. Avšak obrátil se na školu, domluvili se a nakonec ve studiu mohl pokračovat. Téměř vždy se našla nějaká cesta. Pokud byl ten člověk šikovný, chtěl se učit a měl nějakou životní smůlu, tak ho škola dokázala podržet. To je věc, které si cením. Dále velmi rád vzpomínám na všechny večírky a vše, co s sebou studentský život nese. To znamená i spoustu malérů, které jsem provedl. S odstupem času to má pro mě zvláštní kouzlo. Dále vzpomínám i na desítky hodin strávených s partou lidí ve studovně, kdy jsme pracovali na různých projektech. Měli jsme chuť a motivaci na tom pracovat. To mi občas v praxi chybí. Lidi občas nemůžou, nechtějí a tak podobně. Nás to bavilo, bylo to pěkné a rád na to vzpomínám. Byl velký šok přejít od školní teorie ke každodenní praxi? Nebyl právě proto, že jsem pracoval již 2,5 roku jako praktikant. Začal jsem na oddělení Vztahů s veřejnými institucemi již na konci bakaláře. Tam jsem strávil celého magistra a na konci před státnicemi jsem přešel na marketingovou komunikaci. Já jsem se neustále snažil propojovat teorii s praxí, abych viděl, jak to chodí. Dokázal jsem si to osahat a propojit. Naopak jsem mohl přinést i praktické zkušenosti zpátky do školy a do vyučování. To je právě ona obrovská výhoda, kterou málokdo vidí. Spousta lidí na veřejných školách nechodí do praxe a po ukončení studia mají obrovské teoretické znalosti, ale nikde je neaplikují. Ve Škodovce když člověk chce, tak tu možnost má. |
|
|
Srovnám-li to s mým rodným Hradcem Králové, tak když chce student brigádu a chce si přivydělat, tak může pracovat v supermarketu za kasou. Tady máme možnost pracovat v globální firmě na zajímavých pozicích, kde se můžeme hodně naučit a přičuchnout k tomu, co doopravdy znamená dělat business. Je velký rozdíl markovat rohlíky a vody nebo dělat praktikanta ve Škodovce například ve výrobě či jinde. Tady máme možnost nahlédnout do hloubky. Zkušenosti, které získáš během tří let jako praktikant, můžeš hned zúročit. Krom toho dveře do Škoda Auto jsou Ti stále přiotevřené… |
